Komunita

Zatím mám za sebou dva velké vícedenní bikepackingové závody. Z obou dvou jsem si odvezl nezapomenutelné zážitky. Nejvíc mě oslovil bezprostřední kontakt s divokou přírodou, boj s nástrahami počasí a pak hlavně seznámení s lidmi, se kterými jsem se, často denně, potkával na trase.

V praxi to vypadá asi tak, že v jeden moment všichni účastníci vystartují. Brzy po startu se celé pole natáhne jako žužu a za nějakou hodinu, dvě už jedete obvykle sám. Tedy relativně sám. U nejbližšího zdroje pitné vody, sámošky či místa s občerstvením zaručeně potkáte skupinku souputníků. Zpočátku nesměle odpovídáte na pozdrav, na další zastávce prohodíte pár slov a při třetím setkání už s nimi konverzujete jako se starými známými.

Čas prožitý na trase přináší spoustu intenzivních zážitků, které člověka často náplní jako bidon až po hrdlo. Přirozenou vlastností člověka je prožitky sdílet se svým okolím. Zvlášť, když jich je tolik. Za jízdy jste navíc jen sami se sebou. Pokud netrpíte samomluvou, jsou pro vás setkání s ostatními jedinou příležitostí k upuštění ventilu. Sdílení aktuálních zážitků se mísí se zasutými vzpomínkami a obyčejným klábosením o životě jako takovém.

Hovory jsou to téměř vždy vtipné a zábavné, často se ozývá hlasitý smích. Třetí den už se s člověkem, kterého jste na startu vůbec neznali, bavíte jak s letitým kamarádem. Je to vlastně docela logické. Už to, že jedete stejný závod, svědčí o podobném nastavení mysli a společných zájmech. Zajímavé je každopádně i souznění z hlediska rychlosti pohybu.

Na Slovakia Divide jsem s nikým, až na úplný závěr, nejel cíleně ve dvojici. Přesto jsme se neustále potkávali ve skupině minimálně šesti lidí. Každý z nás měl jinou strategii. Já jsem třeba brzy vstával a snažil se nezdržovat příliš dlouhými zastávkami. Za jízdy jsem se však nikam nehnal, zbytečně se například nevysiloval vyjížděním prudkých stoupání. V klidu se napásl na malinách, osvěžil se v chladivém potoce. Jiní si naopak ráno pospali, ale pak za to vzali na trati. Výsledkem bylo setkání večer na společném, dopředu nijak neplánovaném, nocovišti.

Již teď se těším na další budoucí setkání na trati. Se známými tvářemi, ale i novými lidmi a jejich příběhy. Komunita je pro mě hrozně důležitá. Určitě daleko víc než výsledný čas a pořadí v cíli...