Královstvím malin a ostružiny

Slovakia Divide den čtvrtý

Ráno vyrážím jako první. Trasa vede nádherným, ale náročným terénem. Většinu doby se dá po úzké hřebenovce jet. Snídám ostružiny s malinami. Na lesních plodech si pochutnávám od prvního dne, dnes jsou to však doslova orgie. Pravidelný přísun vitamínů mi svědčí, navzdory náročnému profilu se mi jede fakt dobře.

Jedu si své vlastní tempo. Když kolem mě profrčí Míša s Josefem a Frederickem nechává mě to v klidu. Dál se v klidu pasu na malinách. Stoupání jsou opravdu výživná, ale vesměs se dají všechny jet, žádné únavné tlačení jako ve Štiavnických Vrších.

Do času oběda překonávám dva vrcholy a sjíždím dolů do údolí na normální silnici. Ha, civilizace, dám si jídlo. Ale ouha, projíždím velkou vesnicí, ale krčmu ani COOPu nikde nevidím. Mohl bych si zajet asi 6 kilometrů z trasy, ale to se mi zdá příliš velká ztráta času. Nějak to ještě vydržím. Vydržel jsem do pozdního odpoledne, kdy už jsem si z hladu začal nahlas prozpěvovat jméno "záchranné nákupní stanice" - Dědinky.

Do vesnice na kraji jezera jsem sice taky musel odbočit z trasy, ale tentokrát už nemohla být o nějaké ztrátě času řeč. Bez jídla už bych toho dál asi moc nenašlapal. V Dědinkách jsem se nacpal obří pizzou a nakoupil zásoby na večer a zítřejší snídani. S plnou "nádrží" se mi až do padající tmy jelo parádně.

Po cestě "Hrdinů Slovenského národního povstání" jsme se různě míjeli s Andreou, Josefem a Frederickem. Když bylo skoro deset, začal jsem přemýšlet jak s noclehem. Už jen asi 6 kilometrů mě dělilo od chaty Volovec. S pivem, teplým jídlem a pravděpodobně i postelí. Všechen ten luxus měl v sobě jeden háček. Velký háček. Z hřebene, kde jsem se právě nacházel, bylo nutné se k chatě spustit dolů po úzké kamenité pěšině a zítra ráno se ještě horší cestou vyšplhat zpátky na hřeben. Ani jedno se mi vůbec nechtělo.

Raději jsem si proto ustlal přímo na cestě. Sám uprostřed divočiny. Dole pod cestou příkrý sráz, nad hlavou hustý lesík. Po cestě snad medvědí nechodí. Pro jistotu jsem při přípravě lože dělal co největší bordel a svítil čelovkou na všechny strany. I tak mi trvalo snad hodinu než jsem konečně usnul... Do cíle mi v tu chvíli zbývalo asi 220 km...

Cesta Hrdinů Slovenského národního povstání

Cesta hrdinů SNP je dálková turistická trasa napříč Slovenskem přes většinu pohoří o délce 750 kilometrů a celkovém převýšení 30 kilometrů. Je vedená po červené turistické značce od průsmyku Dukla až na Děvín u Bratislavy. Prochází většinu oblastí, kde probíhaly významné akce Slovenského národního povstání.

Cesta hrdinů SNP má vlastní webové stránky, kde najdete velké množství zajímavostí a různých doporučení. Celou trasu je možné zdolat i na bike.