Slovakia Divide úvod

Začnu od konce. Sedím ve vlaku z Košic zpátky do Prahy. Projíždíme Popradem, před očima mi defilují majestátní štíty Vysokých Tater. Uff, to je výška. O kus dál se na opačné straně rýsují Nízké Tatry. Uvědomuji si, že ještě před týdnem to byla jediná dvě slovenská pohoří, které jsem znal a navštívil. Teď už je to jiné, právě jsem na kole projel Malé Karpaty, Štiavnické Vrchy, Slovenské Rudohoří, Volovecké Vrchy, Vihorlat. Místa, o kterých jsem neměl ani ponětí a přitom mě naprosto učarovala.

Těch necelých šest dní napříč Slovenskem byla jedna velká jízda. Jízda vyplněná spoustou dřiny, sepjetí s opravdu divokou přírodou, poznáním úžasných lidí a posunutí osobních limitů. Bylo to jedním slovem skvělé! Velkou zásluhu na tom mělo počasí. Bylo tak akorát, ani velké vedro ani zima a mokro.  

Na akci jsem se, jak je mým zvykem, nijak speciálně nepřipravoval. Žádné velké zkoumání trasy, plánování denních nájezdů či snad dokonce míst na spaní. Vlastně jsem netušil vůbec do čeho jdu. Avizovaných 650 kilometrů mi připadalo směšně málo.

Po prvním dnu a najetých 140 kilometrech jsem dokonce propadl euforii, že bych to celé mohl zvládnout za čtyři dny. Hned druhý den jsem ve Štiavnických vrších vystřízlivěl. Tak těžký terén jsem snad ještě neviděl. A to mě teprve čekalo těch 200 kilometrů naprosté divočiny.

Do cíle jsem nakonec dorazil na začátku šestého dne. V euforii a skoro z lítostí, že už je opravdu konec. Na špatné věci jsem hned zapomněl a naprostá převaha těch pozitivních mi běžela v hlavě jako nezastavitelný film. 

Slovakia Divide byla výjimečná akce a jako taková si zaslouží podrobný report na pokračování. První díl již brzy...